[CNW:Counter]

 
 

POVÍDÁNÍ O NÁS

POVÍDÁNÍ O TEDDYM

POVÍDÁNÍ O JULII

POVÍDÁNÍ O AKCÍCH


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Povídání o Julii

Porod
I přesto, že jsem zasloužilá matka a můj manžel vždy u porodu asistoval, bez Sváti Procházkové bychom si asi neporodili. Tedy - Julča možná ano, my ne. Týrali jsme ji různými přihlouplými dotazy již řadu týdnů dopředu. Manžel vyrobil (to je poprvé, co něco vyrobil) porodní box s lištami proti zalehnutí, vše jsme nachystali a netrpělivě čekali. V úterý mi volal do práce (prima - měli jsme akorát maturity a já vyběhla ze třídy se slovy - asi rodíme!!!), abych přijela, protože Julince praskla voda. Já letěla domů a tam ........ nic. Julinka klidně ležela pod stolem, muž mi oznámil, že se asi spletl a ona jen "čúrala" a statečně odjel pryč. V noci jsem zaslechla divný zvuk, Julinka skočila ke mně do postele, já na něco mokrého poslepu šáhla a už jsem řvala na celou rodinu: "Pomóoooc, mám štěně!". I když jsme četli všechna poučení o nezbytném klidu a žádné panice, seběhli jsme se celá rodina včetně dětí a zírali na ten zázrak. A šup - druhé a po hodině třetí. Zase na váhu - zase skoro 500 g. Pak dvě hodiny nic. Že by se pan doktor spletl? Mluvil o devíti. Tak volat Svátě!! Ta musela mít radost. Tak čekat. Aha - čtvrté, ha - páté, šesté, sedmé. To je fofr, stírám pot z čela (ještě že ta Julča je klidná a utěšuje mě i celou rodinu). Tak pauza. Jsem zkušený porodník, Svátě volat nebudu. Nebo ------ raději ano. Jistota je jistota. Takže čekat. OK, není problém. Vlastně je - musím být nejpozději v 11 u maturit. Sakra, safra. A už jdeme na to - pomáháme Julče tlačit (ještě, že manžel za ní nedýchá, jako to zkoušel za mě na porodním sále). Devět, deset. Konec. Ufff. Takže Julinko, mohla bys slézt z naší postele do porodního boxu? Aha, děkuji. Výborně. Ježíši, co to dělá? Tlačí, ona tlačí... Šup, je jich jedenáct. Zase Svátě. Cože? Prohmatat? No, snad už ne. OK, nechat, jo, jo - omašličkované, veterinář zavolán, aby Julču prohlédl, já rychle kostým a šup maturovat. Za minutu 11 vběhnout do třídy, zaburácet Bonjour, mes étudiants a jedeme. A na jaké téma mluvíme? Ať si vylosujeme, co si vylosujeme, vždy skončíme u psů. Zvláštní, že?
fotografie štěňátek

Já jsem Julinka
Tak,  tady vidíte některé pokusy mé paničky vyfotit mě ve výstavním postoji. Já prostě na takové věci nemám nervy.


Julinka - o mně
07.03.2007
Tak - kde začít? Jsem slečna, jsem dáma a dost se urážím. Narodila jsem se 22.11.2006 a jsem tedy ještě miminko. Taky se tak chovám - nezbedně koukám, koušu Tedíka, páníčky, boty, koberce, hračky (i dětské), čůrám doma a papám několikrát denně. Když vidím nějakého člověka, radostně ho vítám a skáču (i když má bílé kalhoty a je bahno). Když vidím pejska, počůrám se (někdy radostí, někdy strachem). Ale Téďa vždycky přiběhne a chce mě chránit. No, tak na něj skočím a vytrhnu mu chumáč chlupů z boku - tak a je to. Pak mi vynadají a já se urazím. To se dělá - křičet na dámu?

NAHORU